Smaller Default Larger

Zatímco klasická medicína vše, co vychází ven z těla - ať už na psychické, nebo fyzické úrovni - potlačuje, homeopatie to nechává řízeným procesem odejít. Z odlišné filozofie léčby tedy vyplývá, že klasická medicína je dobrá na rychlé řešení akutních stavů, ale prakticky vůbec se nehodí na léčení chronických potíží - jejich léčba je doménou homeopatie.

Mgr. Pavel Opelka, klasický homeopat

Není homeopatie jako homeopatie aneb homeopatické směry v ČR

Název homeopatie je velmi široký, vejde se pod něj velké množství homeopatických směrů. Od těch nejkomerčnějších, založených na podávání či prodeji co největšího množství homeopatických léků, až po směr nejhlubší, kam se řadí klasická a postklasická homeopatie, vyučovaná v České škole klasické homeopatie.

 

1. Podávání několika homeopatických léků dohromady

V pozadí tohoto homeopatického směru stojí farmaceutická firma, která školí lékaře - homeopaty, s cílem prodat co nejvíce homeopatických léků. Několik homeopatických léků se zde používá na určitou nemoc, diagnózu, proti něčemu. Jediný rozdíl proti alopatické léčbě je v tom, že klasické chemické léky jsou nahrazeny homeopatickými. Tento homeopatický směr může, ale nemusí, také při léčbě používat polykompozitní, vícesložkové léky, např. 5 homeopatických léků spojených dohromady, i když se jejich účinky mohou navzájem rušit. "Proti" bolesti v krku, chraptění - Homeovox, "proti" kašli - Stodal apod., a schéma, jak se mají brát - např. každý den ráno, v poledne a večer. "Léčí se" jen jednotlivé příznaky nemoci. Jde o potlačení, zatlačení příčiny nemoci hlouběji do těla.

2. EAV metoda

Pomocí elektroakupunkturního přístroje se stanoví diagnóza pacienta, ale dál opět probíhá symptomatická léčba, tj. opět jde o potlačení, zatlačení nemoci hlouběji do těla. Při této metodě "léčby" se běžně pacientovi podají najednou 2 a více, homeopatických léků, často několikrát denně, s podrobným rozpisem, kdy který lék vzít, a to opakovaně, po dobu několika dnů, týdnů i měsíců. Tímto způsobem dochází k silnému zaléčování, tzn. potlačování pacientů. 

Zde musím zmínit také ještě tzv. Jonášovu metodu léčby, kdy se používají opět kombinace více homeopatických léků dohromady. Tento způsob léčba vám opět nemohu doporučit, abyste se homeopaticky nepotlačili - nezaléčili.
Směry 1) a 2) nejsou holistická léčba, neléčí se pacient jako celek, neodstraňuje se příčina nemoci, proč pacient onemocněl, ale pouze jednotlivé příznaky nemoci, kdy po odstranění jednoho symptomu se nemoc jen přesune jinam. Nejedná se o konečné vyléčení nemoci, jde o komerční homeopatické směry, v jejichž pozadí jde především o množství p(r)odaných homeopatických léků. Takto nebyla nikdy v historii myšlenka homeopatické léčby postavena, na takovýto způsob léčby nejsou dělány zkoušky léků, kdy při provingu se vždy používal jen jeden jediný lék, ne kombinace více, atd.

Zbývající 3 směry - konstituční homeopatie, klasická a postklasická homeopatie - jsou holistické systémy, léčí se člověk jako celek, ne jen jeho jednotlivé části těla nebo příznaky nemocí, užívá se pouze jeden vybraný homeopatický lék v jednom čase. Nepodává se více léků dohromady, nepoužívají se polykompozitní léky, kromě fyzických symptomů zohledňují tyto tři směry také symptomy mysli. Neléčí se zde nemoc, ale člověk, hledají se příčiny onemocnění a ne důsledek - symptom, protože příčina nemoci leží u pacienta v psychice, v mysli, a teprve potom pokračuje na fyzickém těle.

3. Konstituční homeopatie, definovaná před 200 lety dr. Kentem

Pracuje s myšlenkou, že každý člověk získal okamžikem narození určitou zásobu životní, vitální síly, která je dána naší konstitucí - někdo má konstituci silnější, jiný slabší. Onemocníme tehdy, když je naše životní síla oslabena, kdy nemoc přišla na životní sílu zvenčí jako negativní vliv, např. viry, bakterie. Abychom člověka vyléčili, musíme posílit životní sílu člověka, konstituci, podáním konstitučního homeopatického léku. Konstituční lék je lék, který by měl pokrývat celý život pacienta, od narození až do současnosti. Je to lék, který je vybíraný podle totality symptomů. Cílem tohoto způsobu léčby je, aby byl člověk úplně zdravý. To ale není v praxi možné, protože nemoc je součástí našeho vývoje dopředu.Touto metodou tedy také nemůže dojít k celkovému a konečnému vyléčení člověka, protože jeden jediný lék, byť podávaný ve stále se zvyšujících potencích, zdaleka nemůže vyřešit všechno to, co jsme si v sobě v průběhu našeho života, a často i před, nastřádali - naše emoční zranění, traumata, bludy. Léků je potřeba podat postupně víc, a pokrýt s nimi určité úseky našeho života, tam kde jsme se zablokovali - a v těchto místech pootočit naše chybné vnímání reality, homeopatickým lékem vytlačit nemoc ven z těla. Toto umožňují klasická a postklasická homeopatie. 

4. Klasická homeopatie, léčba po vrstvách - začala se objevovat v 80.tých a 90.tých letech 20.století, používaná např. Tinusem Smitsem, Janem Scholtenem

Nemoc není vnímána jako oslabení konstituce, ale jako nevyřešený problém. Přitom se snažíme život člověka rozdělit podle vrstev tak, jak se vyvíjel v čase. Víme, že člověk je jiný v dětství a jiný v dospělosti. Při této léčbě bude potřeba použít více léků pro vyřešení problémů člověka, a na pokrytí životních úseků, jimiž v životě procházel. Účelem léčby není člověka energeticky dobít, ale učinit ho nezávislým. Základem filozofie léčby klasickou homeopatií je myšlenka, že nemoc je součást našeho vývoje, nemoc k životu, vývoji patří, cílem není nemoc eliminovat, ale nemocí projít, ne ji obejít, potlačit. Nemoc je daň za ten vývoj.

5. Klasická homeopatie, vyučovaná v České škole klasické homeopatie

Tento způsob léčby klasickou homeopatií je nejhlubší možný způsob homeopatické práce s pacientem. Pro léčbu klasickou homeopatií, vyučovanou v České škole klasické homeopatie, platí stejné postupy jako při léčbě klasickou homeopatií, léčbě po vrstvách, ale jsou zde ještě další věci navíc. Člověk při léčbě touto klasickou homeopatií není brán pouze jako jeden celek, ale jako systém, který se skládá z podsystémů (např. imunitní), a tzv. jednotlivostí (to jsou konkrétní orgány). Během repertorizace a naší práce nám tedy vychází více léků než v klasické homeopatii, a pro nás je důležité je umět seřadit, aby to dávalo celek (např. na plicích může být jiný homeopatický lék než na žaludku, nebo než na celku - to je rozdíl mezi klasickou a klasickou homeopatií, vyučovanou v České škole klasické homeopatie). Tato klasická homeopatie používá také časoprostorovou mapu, nebot´ protože pracujeme s více homeopatickými léky, podávanými však po sobě, je důležité seřadit je v časoprostorové mapě, tj. přesně zkopírovat vývoj patologie u člověka v celku, od dětství, ale i v jednotlivostech, neboť i každá jednotlivost má svůj individuální vývoj, svoje vývojové fáze. Tím dosahujeme nejen šířky klasické homeopatie, ale i daleko větší přesnosti zásahu při naší práci, jedná se o největší zásah, nejpřesnější. U pacienta při léčbě klasickou homeopatií, vyučovanou v České škole klasické homeopatie, používáme dále také linie homeopatických léků, což je nejefektivnější způsob, kterým zasahujeme podsystém (např. linie astmatu, linie ekzému). Linie jsou přesné analýzy určitých onemocnění - v něčem jsou pacienti stejní, nebo hodně podobní, proto jsou tyto linie hodně účinné.

Klasickou a klasickou homeopatií vyučovanou v České škole klasické homeopatie lze léčit i chronické nemoci, u nichž alopatická medicína přiznává, že jsou pro ni neléčitelné. Prostřednictvím této léčby můžete také pracovat na svém osudu, na svém vývoji. Proto za klasickým homeopatem můžete přijít, i pokud zrovna netrpíte žádnou nemocí, jen si chcete něco, co vás v životě trápí, vyřešit, případně se posunout ve svém osobním růstu.
Na následujících stránkách se dozvíte více o filozofii klasické homeopatie a o klasické homeopatii, vyučované v České škole klasické homeopatie.