OČKOVÁNÍ A KLASICKÁ HOMEOPATIE 

Frans Vermeulen: Dětské typy v homeopatii

 

Vakcinace znemožňuje, aby dítě prodělalo přirozené dětské onemocnění, a nabízí náhradní, umělou nemoc, která slouží k imunizaci. Ať už tělo nyní samo vytvoří protilátky proti dodané nemoci nebo nikoli, skutečností zůstává, že vakcinace je během individuálního vývoje dítěte aplikována ve zcela libovolný okamžik. Takový zásah do lidského vývoje může dát impuls pro vznik celého souboru problémů, které jsou velice podobné symptomatickému obrazu léku Thuja. Přitom však nesmíme nikdy pustit ze zřetele, že se podobnost musí týkat úplného symptomatického obrazu jedince a léku. Thuja tedy není žádným standartním prostředkem, kterým bychom mohli pomoci překonat nedobré důsledky očkování, neboť léky jako Arsenicum, Maladrinum, Silicea a Sulphur rovněž mohou být právě tak tím nejvhodnějším lékem. Pro volbu je určující individuální symptomatický obraz po očkování a nikoli vakcinace sama. To, zda je žádoucí nechat dítě naočkovat či ne, zde není předmětem diskuse. To je volba, kterou si musí uvážit každý sám, a za kterou si musí každý nést odpovědnost.Tu a tam se setkáváme s názorem, že homeopatie přece také vyvolává svého druhu imunizaci. Po tomto tvrzení vzápětí následuje prohlášení, že při vakcinaci se "stejně jako v homeopatii" používá minimální množství samotného původce nemoci. Takovéto srovnání je naprosto nesprávné. Homeopatie působí na základě podobnosti individuálních, osobních symptomů, a nikoli na základě obecných symptomů nemoci. Kromě toho se tyto léky nepodávají, jako je tomu v případě vakcinace, v libovolný moment, ale pouze tehdy, když organismus vykazuje takové symptomy, ze kterých je zřejmé, že je opravdu potřebuje. A za třetí pracuje homeopatie s potencovanými, dynamizovanými léky, zatímco při vakcinaci se používají "hmotné" preparáty, které jsou sice oslabené, ale přece jen dost silné na to, aby stimulovaly vznik protilátek.Kdo se chce posílit prostřednictvím vakcinace, má na to plné právo. Ale používat homeopatii k obhajobě vakcinace je neoprávněné a nesprávné.

 

 

Tinus Smits:  Inspirující homeopatie 

 

Inspirující homeopatie pomáhá pacientovi uskutečnit přechod z éry Ryb do nového věku Vodnáře. Pro věk Ryb je charakteristická existence vnější autority. Člověk věřil a podřizoval se autoritám. Osobní odpovědnost byla potlačena a nahrazena vnější autoritou.Celý systém očkování je součástí minulé éry. Dává malému dítěti již ve velmi raném věku informaci, že nemá sílu se ubránit, a že potřebuje pomoc zvenčí, aby bylo schopno odolat vnějšímu útoku.V nové éře se lidé budou muset spoléhat na své Já, na vlastní znalosti a názory, na svou vnitřní sílu. Nová doba nás vyzývá k převzetí vlastní zodpovědnosti. Staneme se zodpovědnými nejen sami za sebe, ale také za svět okolo nás a za celý svět obecně.Zodpovědní můžeme být jen pokud se spojíme s vlastním nitrem a pochopíme, kdo jsme a co je smyslem našeho života. Pokud jsme "smíšeni" s veškerou energií okolo nás, jsme zmateni a máme tendenci obviňovat z našich problémů ostatní lidi nebo vnější svět.

 

 

Rudiger Dahlke: Životní krize jako vývojové šance

 

Naši prarodiče ještě věděli, že dětské choroby jsou důležité, protože umožňují postupně dospívat, a posilují imunitní systém pro celoživotní boj se světem mnohem agresivnějších bacilů. Každá infekční nemoc je vzájemným střetnutím názorů. Když organismus tento střet rozhodne pro sebe, získává sílu a schopnost prosadit se. Dříve jsme ještě věřili, že k dětem takové krize dospívání patří, dnes však máme školskou medicínu, která tomu brání. V jiných oblastech smysluplnost dětských nemocí uznáváme a máme pro ně dokonce tentýž výraz. Nově vyvíjená auta, nové generace počítačů smějí na počátku trpět dětskými nemocemi. Projdou-li tímto stadiem, jsou lepší a spolehlivější. Prakticky všechny dětské choroby se ale dnes systematicky odstraňují vícenásobným očkováním podle hesla "Sedm jednou ranou". V tomto směru dnes děti nesmějí ani stonat. Je krásnou iluzí, že spoustu infekčních chorob vyměníme za píchnutí injekční jehlou. Skrz naskrz očkované děti jsou pak také všechno možné, jen ne zdravé. Nedostanou sice žádné spalničky, ale často dlouhou dobu postonávají a trpí na netypickou směs příznaků, které sice nejsou ani typickými zarděnkami, ani pravými spalničkami, ale vadí stejně.Očkování je přirozeně požehnáním a chrání nás před mnohou mizérií. Z toho však ještě neplyne, že má smysl zlikvidovat každý malý konflikt už v předpolí. Necháme-li vojsko pokaždé při takové příležitosti vytáhnout k manévrům, časem zdegeneruje a ztratí schopnost přiměřeně reagovat na opravdu vážné výzvy. Při očkování proto musíme rozlišovat, zda je (smysluplně) namířeno proti opravdu nebezpečným chorobám, jako jsou tetanus či dětská obrna, nebo proti spalničkám, příušnicím či dokonce chřipkám, které jsou samy o sobě nevinné. Z osudového hlediska si v žádném případě životní zkoušky očkováním neušetříme. To, co se máme naučit, se stejně naučíme. Můžeme ovšem tak jako vždy spolurozhodovat o rovině učení a zde by byly neštovice či obrna velmi nebezpečnou variantou školného. Zůstává však otázkou, zda se při plném odstranění všech infekcí nevzdáváme lepších možností, jak zvládnout matematiku dětské agrese a průbojnosti, i nutné kroky dospívání.Jako vždy leží řešení uprostřed: očkování samo o sobě není ani dobré ani špatné, někdy je přiměřené, někdy zbytečné a tudíž nebezpečné. Vůbec neočkovat a zůstávat u víry v organismus ve chvíli, kdy můžeme k očkování bez problémů přikročit, je jistě odvážné, ale také nebezpečně smělé. Nedoporučuje se riskovat u vlastních dětí víc než u sebe. Nedávat z principu děti očkovat, ačkoli jsme sami proti všemu očkováni, je právě tak pochybné jako bezmyšlenkovitě všechny naočkovat. Ani v tomto případě se nevyhneme nutnosti uvažovat a přijmout odpovědnost za své jednání. Fakt, že můžeme očkovat, je příležitostí, nikoli však povinností slepě tak učinit. Důvěra je dobrá, ale slepá důvěra nebezpečná. Přecházíme-li ulici, nejprve se rozhlédneme nalevo napravo, a pak s důvěrou v Pána Boha přejdeme. Bylo by zcestné pro samou důvěru v něho se vůbec nerozhlížet, neboť nám nedal oči pro nic za nic. 

 

 

NOČNÍ PLÁČ PO OČKOVÁNÍ A VYLÉČENÍ KLASICKOU HOMEOPATIÍ – případ mojí pacientky

Jeden z mých prvních případů léčby klasickou homeopatií. Pacientem byl v té době roční chlapeček Péťa, který velice bouřlivě reagoval na povinná očkování.

Malý Péťa špatně spal, přesněji řečeno v noci téměř nespal. Od doby prvního očkování proti TBC v porodnici celé noci proplakal. Maminka si jeho pláč nejprve s očkováním vůbec nespojovala, ale když jsme celou věc prohovořily, tuto souvislost potvrdila. Noční pláč začal přesně 4. den po porodu, v den očkování. 

Péťa ani jeho rodiče se tedy v noci vůbec nemohli vyspat. Když se situace nelepšila a stávala se čím dál více neúnosnou, začali rodiče hledat pomoc mimo oblast klasické medicíny. Ta jim totiž s problémem nebyla schopna pomoci. Tímto způsobem se Péťovi rodiče dostali ke klasické homeopatii. 

Péťova maminka byla nejprve překvapená, že se klasickou homeopatií zabývají i homeopati – nelékaři, ale po vysvětlení situace, že homeopatii musí začít studovat zcela od základů jak nelékaři, tak i lékaři, se upokojila, a svěřila se i s Péťou do mých rukou. 

Péťův problém bychom mohli nazvat nejen "noční pláč", ale celkový neklid miminka. Neschopnost být chvíli v klidu, usínat sám, nepohyblivost...

V rodinné anamnéze se již vyskytovaly přehnané reakce na očkování ze strany Péťovy maminky v dospělejším věku, především na testování protilátek proti TBC (další očkování nebylo vzhledem k dostatku protilátek potřeba) a nepříjemné příznaky po očkování tetanem.

V klasické homeopatii pro mne znamená situace, kdy se v rodině vyskytuje stejný příznak, problém, ve více generacích, v tomto případě tedy přehnané reakce na očkování, zvažování užití miasmatických homeopatických léků – homeopatické odléčování dědičných vlivů (více o tématu si můžete přečíst na stránce Neplodnost na mých stránkách www.klasickahomeopatie.cz). 

Dle všech symptomů, jak mentálních, tak fyzických, se Péťa nacházel v obraze homeopatického léku Tuberkulinum. Doporučila jsem tedy jeho rodičům jeho užití, nejprve v potenci C 30, po týdenní pauze v potenci C 200. 

Jako zázrakem se Péťa zklidnil, přestalo noční plakání a buzení. Jako reakci na potenci C 200 dostal angínu a vysoké teploty - homeopatické zhoršení po léku. 

Od této chvíle však již byl klid. Také všechna další očkování proběhla bez problémů a bez následných reakcí. Léčit klasickou homeopatií se navíc v mezičase na moje doporučení začala jak maminka, tak i tatínek. Z pohledu klasické homeopatie jsou totiž nemoci dětí neřešené problémy rodičů, a pokud chceme pomoci dítěti, musíme zapracovat my dospělí především na nás samých. 

Péťovi rodiče dostali také doporučení základní homeopatické literatury, aby mimo jiné věděli, proč dochází k homeopatickému zhoršení po léku, a jak správně na danou situaci reagovat. 

U Péti se kromě problému s očkováním vyskytoval ještě ekzém, na nějž jsem podala homeopatický lék Silicea ve zvyšujících se potencích od C 30, přes C 200 až po roztoky 1. a 3. ředění. Ekzém po Silice zmizel, a již se neobjevil. 

Dnes uběhly již téměř čtyři roky od doby podání Tuberkulina. Péťovi se daří dobře, do rodiny přibyla malá sestřička Lenička, a třetí miminko je na cestě. Všichni jsou s léčbou klasickou homeopatií spokojeni. 

V současné době řešíme u Péti ještě zvětšenou nosní mandli – lékaři navrhují operativní odstranění, což spolu s Péťovou maminkou nepovažujeme za řešení problému. Lenička má, podobně jako Péťa před odléčením, ekzém, na jehož odstranění v tuto chvíli také klasickou homeopatií pracujeme. 



Další doporučená literatura: 

 

 

Problémy s očkováním 

Gerhard Buchwald: Očkování - obchod se strachem