"Když léčíte pouze symptomy, zaháníte nemoc do hlubších vrstev a urychlujete umírání a smrt. Problém je v tom, že nevíte, co děláte"  Peter Chappell, anglický homeopat

NE, NEJSME LÉČITELÉ

V poslední době je homeopatie před veřejností zařazována do širokého oboru, zvaného lidové léčitelství. Klasická homeopatie je však zcela samostatným, nezávislým léčebným systémem. Základem možnosti léčit pacienty pomocí tohoto systému je dlouhodobé, hluboké a systematické studium. Podmínkou nejsou žádné mimořádné schopnosti, jako například automatická kresba, práce s kyvadélkem apod., kterými „lidoví léčitelé“ disponují a jež jsou zpravidla základem pro jejich činnost. Tyto výjimečné vlastnosti jsou nepřenosné a nesdělitelné. Klasická homeopatie naopak sdělitelná je. 

Existuje ucelený vzdělávací systém zahrnující i výuku medicínských znalostí. Tento systém vznikal na základě dlouhodobých zkušeností homeopatů v zemích, kde se klasická homeopatie provozuje kontinuálně od doby svého vzniku. Z toho také vyplývají standardy, které by měl splňovat každý, kdo chce pomocí klasické homeopatie léčit. Současný stav, kdy se všechny takzvané alternativní léčebné způsoby, včetně homeopatie i různých forem spadajících pod lidové léčitelství, pohybují v legislativním vakuu, není možné pokládat za vyhovující. Je to situace nebezpečná v tom, že může být snadno zneužitelná tzv.léčiteli a tzv.homeopaty. Je tedy v zájmu každé z těchto metod, aby své potenciální klienty a současně své dobré jméno ochránila. 

Lze si jen těžko představit, že by homeopaté byli schopni posoudit kvalitu proutkařů či bylinářů, stejně jako oni nemohou posoudit, zda se homeopat nezpronevěřil zásadám, které je nutné při provozování homeopatické praxe uplatňovat. Klasická homeopatie musí stát před veřejností zcela samostatně, nikoli tedy jako konkurence, ale jako další možnost pro pacienty při výběru způsobu léčby potíží, které je sužují. Doporučujeme podobný postup i zástupcům ostatních oborů. Při pohledu do zahraničí zjistíte, že každý obor, zabývající se lidským zdravím, se ubírá svou vlastní cestou. 

Léčitelství je klasické medicíně bližší než klasická homeopatie

Základem klasické homeopatie je holistický přístup k pacientovi. Přijímá člověka jako celistvou bytost, a pracuje tedy nejen s jeho fyzickými potížemi, ale i s jeho myšlenkovým stavem. Jedno od druhého nelze oddělit. V klasické homeopatii to není pouze fráze, ale praktická realita. Klasická homeopatie hledá a nalézá příčinu onemocnění v citových, emocionálních a myšlenkových postojích. Počátek každé nemoci je v mysli člověka a fyzické potíže jsou jejím následným projevem. Školní medicína si však člověka a jeho zdraví rozdělila do jednotlivých, na sobě nezávislých systémů, aniž by brala na zřetel člověka jako celek. Ve většině případů není řešena příčina nemoci, ale pouze následná fyzická patologie. Dalším nepřehlédnutelným rozdílem mezi těmito léčebnými systémy je množství peněz vynaložených na léčbu. Náklady na léčbu pomocí klasické homeopatie jsou samozřejmě nesrovnatelně nižší. 

Co mají společného školní medicína a lidové léčitelství? Německý psychoterapeut Rudiger Dahlke říká, že tyto dvě metody se shodují v základním přístupu k léčbě – tím je pouhé odstraňování fyzických potíží. Způsoby jsou sice rozdílné, ale v principu jde jen o to, zbavit pacienta fyzických potíží a bolesti. Jen tradiční čínská medicína a klasická homeopatie se zabývají filozofickými příčinami nemoci. Nezbývá, než s tímto názorem souhlasit.  

I na evropské úrovni je pro homeopaty-nelékaře velkým problémem, že jejich obor není mnohde legislativně zakotven. Petice za prosazení provozování homeopatického poradenství jako samostatné vázané živnosti požaduje legislativní zakotvení jasných pravidel provozování klasické homeopatie. Jedná se o požadavek na homeopatické vzdělání a dodržování Etického kodexu klasického homeopata. 

zkrácený článek klasického homeopata Vladimíra Práta, převzatý z časopisu Regenerace 

DEFENZIVNÍ  MEDICÍNA (New scientist, Londýn)

Množství  žalob na lékaře pro zanedbání lékařské péče roste přímo lavinovitě. Jde zejména o USA, Velkou Británii a Austrálii. Lékaři se brání tím, že předepisují vyšetření a léky, které pacient mnohdy vůbec nepotřebuje.

Výčet úkonů, vyšetření a léčebných postupů neúměrně roste. Američtí lékaři přiznávají, že pravým důvodem není nadměrná starostlivost, ale strach. Počet žalob ze strany pacientů roste. Stačí, když má pacient po léčení nějaké potíže. Nový typ lékařských zásahů dostal i své jméno. Defenzivní medicína. Doktoři posílají například pacienty zcela zbytečně na rentgeny, nechávají jim dělat nejrůznější testy a při jakékoli infekci nebo i nachlazení předepisují masivní dávky antibiotik. Provádějí chirurgické zákroky, které vůbec nejsou nutné. Paradoxní je, že touto zbytečnou péčí pacientovi mnohdy škodí, ale kryjí si tak záda. V případě, že je někdo osočí ze zanedbání péče, čím více vykážou testů a vyšetření, které pacientovi dali udělat, tím jsou na tom u soudu lépe. 

Nebývalo tomu vždy takto. generaci nebo dvě nazpět měli lékaři téměř božskou autoritu. Jejich rozhodnutí většinou nikdo nezpochybňoval. Pokud se něco nezdařilo, lékaře obvykle podpořili jeho kolegové. Takové postoje jsou dnes řídké, i když je lékařům a obvykle i pacientům jasné, že nikdo neškodí nemocným lidem záměrně. Soudy jsou však neúprosné a sumy vyplácené poškozeným dosahují fantastických výšek. 

Tato skutečnost má velmi negativní vliv na lékaře a jejich chování. Někteří říkají, že každý den tipují, který z ošetřených pacientů je pošle na lavici obžalovaných. Vydělávají na tom pojišťovny, které lékaře pojišťuj proti profesionálním rizikům. Požadují však, aby lékař přesně plnil, co se od něj čeká. A tak lékaři předepisují a nařizují ne to, co pacient skutečně potřebuje, ale co od nich může být požadováno při soudním přelíčení. Jedině tak pojišťovna patřičnou částku vyplatí. Dvě třetiny britských všeobecných lékařů prohlásily, že radši předepisují zbytečné léky, jen aby prokázali dostatečnou péči, a téměř všichni přiznali, že mají strach ze soudních sporů s pacienty. 

NEMOC A ZDRAVÍ - Thorwald Dethlefsen: Osud jako šance

Nemoc je pouze mikroskopický akt prvotního hříchu. Člověk je nemocný, veškeré materiální stvoření je nemocné. Není zdravého člověka, zdravý člověk je výmyslem medicíny. Lidé se stále domnívají že nemoc je neštěstí, kterému lze zabránit. Člověk nechápe, že nemoc je vůbec nejcennější lidský statek, že teprve nemoc umožňuje člověku jeho lidské bytí, neboť jen nemocný je vyléčitelný. Nemoc činí člověka vyléčitelným, ale za tím účelem musí nemocí projít, a ne ji obejít. Nemocný je vinen, a s touto vinou musí být konfrontován, má-li se jeho nemoc transmutovat ve zdraví.Na základě homeopatické i alchymistické přípravy léku se příroda uvolní ze svého látkového stavu a je schopna nemocnému napomoci, aby svoji nemoc přeorientoval do stavu, který ho učiní "zdravějším". Uzdravení nemocného má jít vždy ruku v ruce s rozvojem jeho zralosti a vývoje. Rodiče vědí, jak se dítě překonáním dětské nemoci stává zralejším - ale aby se tomu zabránilo, lze dítě přirozeně předem očkovat...Člověk musí utrpení přerůst a ne ho obejít. Zabraňování utrpení, ať už se projeví jakkoli a kdekoli, ukazuje stále, že ten, který tak činí, je v zásadě nevěřící... 

Na tomto pozadí se jeví všechno akademicky medicínské, přírodně léčitelské a zdraví prospěšné snažení jako nesmírně škodné. Nemoci nelze zabránit ani očkováním, ani pozitivním myšlením, ani zdravou výživou. Všude se lidé dohadují, jak by bylo možno ještě lépe předcházet nemocem, ale nikdo se nezamýšlí nad oprávněností vlastního počínání. Volba totiž nezní nemocný nebo zdravý, nýbrž správná cesta vede nemocí ke zdraví. Člověk se musí cestou utrpení protrpět k poznání a cestou nemoci dojít ke zdraví. Uzdravení je výlučně záležitostí náboženství a nemůže se nikdy uskutečnit v dimenzích funkční medicíny. Uzdravení je smíření s Bohem - tak léčil Ježíš slovy: Tvé hříchy jsou Ti prominuty. 

Před Hippokratovým činem bylo léčení záležitostí kněží, tedy výsadou náboženství. Nemoc byla výrazem hněvu bohů a pomocí kněze, "stavějícího most" byla nemoc vyléčena tak, že kněz nabádal k lítosti a tím smířil nemocného s božstvem. Z hlediska kněžské medicíny j nemoc vždy spojena s vinou, uzdravení pak s pokorou a obrácením nemocného. Člověk totiž nemá nemoci, on je nemocen. Jenže medicína neléčí nemocného člověka, nýbrž pouze symptomy. Nemoci jsou zbožím naloženým na lidstvo. Jestliže lékař uzdraví nemocného, neodstraní tak část nemoci ze světa, ale odebere onomu člověku individuální podíl nemoci - a aniž si je toho vědom, naloží jej na jiného.Rovinou našeho pozorování však není nemoc, nýbrž churavění a jeho vyléčení. Lékařská terapie však nemá nic společného s uzdravováním. Neboť uzdravit znamená posvětit, což se týká dimenze, kterou vědecká medicína nezná. 

Churavění je znamením pasivity učebních kroků, které nás mají seznámit se skutečností, již jsme dosud neakceptovali. Nemoci jsou vždy nositelkami informací. Neexistují nemoci beze smyslu. Ukazují nám, kde jsme opustili svoji dráhu, ukončují již započatou nesprávnou cestu, po níž jsme se vydali a nutí nás, abychom se ptali. Vyléčit znamená uvolnit z nemoci její informaci. To však předpokládá, že se tážeme po vlastním hlubším smyslu. Každý nemocný pociťuje, že být nemocným je stav spojený s určitým pocitem viny. Nikdo však není schopen svému nepříteli, a tedy ani symptomům nemoci, porozumět a poznat ho, když proti němu "bojuje". První a nejdůležitější krok, který nemocný musí udělat, spočívá ve vytvoření harmonie s nemocí a v tom, že se ji naučí přijímat. Odpor budí vždy odpor, boj vyvolává boj. Vymizením nemocí by skončil vývoj člověka. Člověk může být vyléčen jen tehdy, byl-li nemocen - kde není nemoci, tam nelze vyléčit. Člověk je tedy v nemoci nucen zabývat se tím, k čemu pociťuje odpor. Něčemu odporovat znamená totéž jako se s něčím nesmířit, a to opět svědčí o podvědomém strachu. 

Uzdravení je vždy kněžským aktem, který se uskutečňuje mimo hmotu. Naučit se uzdravovat lze jen v omezené míře. Opravdový léčitel je přírodou určen za kněze, musí být zasvěcen. Je to vždy jen několik učenců, kteří nesou znamení kněžství, a ve skutečnosti jen těch několik změní svět. Svět nemůže existovat bez moudrých, bez svatých, bez těch, kteří se modlí. Oni jsou opravdovější než všichni ostatní, neb oni jsou jediní, kteří jsou stálí. 

Homeopatie dalece převyšuje veškeré ostatní metody akademické medicíny. Při bližším zkoumání se homeopatie ukazuje jako pravý léčebný princip našeho vesmíru.